Čím skutečně žije farnost

Čím skutečně žije farnost

Existuje řada starých a nových receptů na oživení farnosti, existuje řada představ o tom, jak má farnost vypadat, existuje řada pokusů a snah o oživení farnosti, někdy opravdu velmi úctyhodných. Naším úkolem ale není popsat a doporučit ten nebo onen způsob či ten nebo onen oživující recept. Zde by měly být zachyceny jen opravdu podstatné body, bez kterých nemůže být farnost tím, čím být má.

Pokud vyjdeme z toho, že farnost nemá být především tím, čím byla kdysi ani tím, čím jí někdo chce vidět a mít teď, musíme vyjít z toho, že farnost je - jak už bylo výše dokládáno - realizací církve. Farnost tedy může a má žít především a podstatně z toho, z čeho žije církev. Vyčtěme tyto zásadní body opět z Písma koncilových dokumentů: církev má být "sloup a opora pravdy" (1 Tim 3,15), Boží příbytek v Duchu. Aby tomu tak bylo, je třeba život církve /farnosti stavět na:
- Božím slově
- modlitbě
- ochotě k oběti (i jeden vůči druhému)
- lásce, která přikrývá mnohé hříchy
- pokání, bez kterého není pravdy
- liturgii, která je vrcholem, která má na něčem spočívat a z čehosi vyrůstat, ne nahrazovat vše ostatní.
-
I když nebudou všechny tato prvky v životě farnosti stejně silně zastoupeny, neměl by žádný z nich chybět, má-li farnost skutečně žít jako část a reprezentant církve, nemá-li být jen společensky úspěšným (nebo také neúspěšným) spolkem s ušlechtilými postuláty.

Z knihy P. Aleše Opatrného, Farnost na přelomu století.