Víkend v Rokoli

Víkend v Rokoli 21.-23.2.2014

- z historie poutního místa
Mariánské poutní místo Rokole v podhůří Orlických hor je známé  již více než 150 let. Ve 2.polovině 19.století tu byla postavena zděná kaple, křížová cesta a ve 30.letech minulého století kostel a Loreta. Podle legendy ve zdejších hlubokých lesích zabloudilo děvčátko, které se v tísni obrátilo o pomoc k Panně Marii a ta ji sama vyvedla z lesa ven. Později zde vytryskl pramen, jehož voda uzdravila slepého syna lesníka.V srpnu 1939 se tu sešla skupinka českých bohoslovců a kněží, kteří se po vzoru schonstattského duchovního hnutí zasvětili Panně Marii formou "úmluvy lásky". V r. 1996 byla dostavěna svatyňka a dostala jméno BETLÉM. Bůh se stal člověkem- dítětem, abychom se my stali Božími dětmi. Do Betléma bychom neměli jít s prázdnou. Maria nás zve k jesličkám a čeká, že jí darujeme své radosti , bolesti i selhání, sebe sama. Nabízí nám ve svatyňce domov, chce nás vychovávat a používat jako nástroje k nábožensko-mravní obnově světa. V roce 2001 byla P.Maria ve zdejší svatyňce korunována za Královnu pokoje.

-denní program
Do Rokole jsme dojeli v pátek kolem 18.00 hod . Ubytování bylo zajištěno v nově opraveném poutním domě ve 2-4 lůžkových pokojích, k dispozici byla ještě velká společenská místnost, jídelna a dobře vybavená kuchyň. Program začal společnou večeří, pak následovala úvodní přednáška - "Putování učedníků do Emauz a setkání s Kristem", na závěr prezentace - modlitba Otče náš provázená slovy k zamyšlení. V sobotu dopoledne nás čekaly další 2 přednášky - "Být Božím dítětem" a "Život s limity člověka" oddělené časem pro osobní ztišení. Po obědě byl prostor pro odpočinek, osobní modlitbu, křížovou cestu, procházku venku. Před večerní mší sv. jsme vyslechli poslední přednášku "Výzvy Boží - věřit, doufat, milovat".  Celodenní program jsme pak ukončili adorací v kapli u sestřiček. Na závěr mohl každý přijít s rozžatou svíčkou před vystavenou Nejsvětější svátost a položit k Ježíšovým nohám svá zranění a slabosti. V neděli jsme slavili mši sv. společně se sestřičkami, poté sestra Magdalena pohovořila o myšlence schonstattského hnutí a po obědě jsme se rozjeli provázeni požehnáním otce Milana do svých domovů.
Musím říci, že o nás bylo po všech stránkách dobře postaráno. Byli jsme velice mile přivítáni řeholními sestřičkami, otec Milan měl velmi dobře připravený program, Zdena Hájková výbornou kuchyni, ostatní hospodyňky buchty, že se srdce smálo. Hodinky jsme nepotřebovali,  čas přednášek a jídla ohlašoval Michal Drahoš zpěvem a kytarou.

-co mě oslovilo
Nebudete-li jako děti, nevejdete do Božího království. Sebrat odvahu všechny starosti vložit do rukou P.Marie spolu s úplným odevzdáním sebe sama P. Marii, aby ona mohla prostřednictvím nás konat svoje dílo. A co naše slabosti a zranění? Ty odevzdat Pánu a dále se nad nimi nermoutit, ač můžeme mít dojem, že nás zatěžují, omezují, na druhé straně jsou místem, kudy k nám může proudit nepřeberné množství Božích milostí. Bohu nejsme lhostejní, hýčká nás ve svém srdci a dává nám to nejlepší. Tuto myšlenku v sobě skrývá i dřevěná plastika na čelní stěně kaple u řádových sester, kde je ztvárněna Boží Trojice jako srdce složené ze vzájemně se překrývajících dílů, překlenutých zlatým žebrovím, v jehož středu jsou uloženy průsvitné kamínky -a to jsme právě my lidé.

-a jaké jsme měli počasí?
 V pátek večer pršelo, v sobotu byla mlha, a v neděli šedivák, azuro, sluníčko,... to abychom Boží dotek mohli pocítit nejen v srdci, ale vidět i na vlastní oči !☺