Farní výlet Praha

Náš druhý farní výlet.

     V sobotu 24. května ráno v 4.30 hodin jsme vyrazili na náš farní výlet. Opět nás bylo dost, takže jsme jeli dvěma autobusy. V pátek večer se přehnala bouře s vydatným deštěm, takže vzduch ráno byl krásný, bylo pod mrakem, a tím na cestu to nejlepší, co jsme mohli chtít. Navštívili jsme tři místa - STRAHOVSKÝ KLÁŠTER,   KATEDRÁLU SV. VÍTA, VÁCLAVA  A VOJTĚCHA  A  SEMINÁŘ.

     Naše první prohlídka měla začít v 8.30 hodin. Začala přesně, protože i nám se podařilo být na místě včas. Ve Strahovském klášteře jsme viděli dvě knihovny, o kterých jsme se hodně dozvěděli. Mohli jsme si některé knihy vzít do rukou a odhadovat váhu, mohli jsme listovat, prostě nám to bylo velmi milé. V obou jsme mohli hádat počet knih. V první jsme typovali 15 000 knih a bylo jich 16 000. Děti měly za úkol objevit dva tajné 

východy. Dostaly pochvalu, jak rychle úkol splnily. Prý tam také byl zájezd, kde děti tyto zamaskované dveře vůbec nenašly. V druhé knihovně jsme opět typovali počet knih a uhodli jsme - 50 000. Po celou dobu pobytu  jsme si vyslechli poutavý výklad, zajímaly nás také krásné fresky na stropech a vůbec všechno. Mohli jsme i navštívit kostel v tomto klášteře, kam se běžně nesmí. Takže opět jsme viděli víc než ostatní.

     Druhým bodem programu byla katedrála sv. VÍTA, VÁCLAVA A VOJTĚCHA. Tam nás provázel kamarád otce Milana. Dozvěděli jsme se i to, že kvůli nám přijel z Pardubic a ještě měl za sebou NOC KOSTELŮ. To nám bylo moc milé. Hezky se poslouchal, zase jsme se dozvěděli něco nového. Stala se nám tam taková milá příhoda. Chtěli jsme si moc a moc sednout. Nebylo kde, ale rozhodli jsme se, že počkáme na svůj výklad v katedrále. Byli jsme totiž na 2 skupiny, museli jsme někde čekat. Jaké bylo naše překvapení, že lavice byly omotány a sedět se nedalo nikde. Vyřešili jsme to po svém. Před lavicemi jsme se usadili na malém schůdku blažení, že takto vydržíme až do naší prohlídky. Ale hned u nás byli hlídači, že sedět nesmíme. Snažili jsme se smlouvat, ale velice slušně nám vysvětlili, že katedrála je tak posvátné místo, že se zde jen chodí. V zoufalém pokusu jsme řekli, že čekáme na mši svatou v kapli sv. Václava. K našemu údivu si mezi sebou řekli: "Aha, to jsou ti, co zde mají zamluvenou mši. Tak pojďte, my vás pustíme do kaple, tam si můžete sednout." Nikdo si neumí představit naši vděčnost vůči nim a naše děkování. Po prohlídce a výkladu s námi sloužil mši svatou i náš průvodce. Mše svatá byla krásná, byli jsme všichni v kapli blízko sebe, takže jsme vytvořili hezké společenství. Je to jiné, než když jsme rozmístěni po celém kostele.

      A přišel závěr programu. Návštěva SEMINÁŘE. Tam jsme se vydali pěšky. Počasí bylo krásné, ukázalo se sluníčko v plné kráse, šli jsme i kolem vily prezidenta Václava Havla, cesta utekla rychle. V semináři jsme byli uvítáni velmi mile, složili jsme zde své dary, /mezi nimi zdobený borovský chléb, ten jsme vezli na všechna navštívená místa, a nejen ten/ . Ujal se nás otec rektor, seznámil nás s chodem semináře a všemi možnými zajímavostmi. Potom si nás rozdělili 4 bohoslovci a vydali jsme se na celkovou prohlídku. Mohli jsme nakouknout i do klauzury, kam bychom se jinak též nepodívali. Byli to správní kluci, mohli jsme se ptát na všechno možné i nemožné. Jelikož měli zkouškové období, prosili nás o modlitby, což jsme my ochotně slíbili. Takže, zakončení bylo krásné, společné foto, velké díky a dlouhé mávání. 

     Cesta zpět proběhla velice dobře, měli jsme prima řidiče, takže, co si přát víc? Velké díky za tento farní výlet.

     Ale další překvapení nás čekalo po mši svaté v neděli. Po ohláškách nám otec Milan četl email od bohoslovců. Prý jsme jim udělali velkou radost a byli překvapení, kolik nás bylo, jak brzy jsme museli vstávat, a že jsme byli mladý zájezd. Spíš čekali lidi starší. Potěšily je i naše dotazy od mladých. Sami nevědí, kam budou posláni, ale prý si vždy vzpomenou na živou farnost Borová a budou mít víc odvahy do všeho, co je bude čekat.