Křížová cesta v přírodě 31.3.2019
Poslední březnovou neděli jsme prožili neobyčejnou křížovou cestu. Jednu naši farnici napadlo, abychom jednotlivá zastavení absolvovali v přírodě u křížků. Sestavila taky texty, které byly na téma ÚČASTNÍCI SILNIČNÍHO PROVOZU. Nebyli to jen řidiči aut, ale i cyklisté, chodci, děti, prostě všichni, kdo se pohybují na silnici. Jezdili jsme auty, jinak bychom to nezvládli, přesto křížová cesta trvala 3 hodiny.
Sešlo se nás hodně, asi 58, a jeli jsme 15 automobily. Začali jsme u kostela a pokračovali postupně k dalším křížům. Zjistili jsme, že o mnohých ani nevíme. Taky jsme si uvědomili, že se u nich vlastně asi nikdo nemodlí. Bylo to zvláštně nové pro všechny. Místy jsme museli dojít i pěšky, ale to vůbec nevadilo, protože počasí nám přálo.Mohli jsme se taky kochat výhledem na krajinu. U jednoho křížku si otec Milan všiml, že je u něj kytička sněženek. Kousek od tohoto místa pochází jeden z nás, který na to řekl: "Však jsem u něj uklidil a dal tam sněženky. To bylo moc hezké.
Nejvíc na nás zapůsobil nejmohutnější kříž, byl nakloněn a působil majestátně. Proto jsme se u něj všichni vyfotili. Vzbuzovali jsme také pozornost u obyvatel vesnic a z toho jsme měli radost. V Oldříši jsme zaujali chalupáře z Brna. Hezky jsme si s nimi popovídali a oni říkali, že se snaží zjistit totožnost křížku u jejich chalupy, ale dosud se jim to nepodařilo. Pozvali jsme je a šli rádi s námi. To bylo moc milé. Naše putování se pomalu chýlilo ke konci a poslední kříž nás čekal pod kostelem u parkoviště. Na závěr nám otec Milan udělil požehnání a rozjeli jsme se domů s moc hezkými pocity v srdci.
